Holčička: Co to píšeš, mami?

Žena: Píšu tady jeden příběh o třináctileté holce, která přemýšlí, čím bude. A nechce být farářem, jako její taťka. Je to z doby socialismu, za komunistů, a nechce být farářem, jako její taťka, protože faráři nemohli v neděli nikam jezdit, museli kázat, a taky je komunisti nechtěli pouštět do ciziny, nedostávali víza. Ale ona přitom hrozně ráda poslouchá příběhy o Pánubohu, přemýšlí a poslouchá, jak se lidi baví, večer, když přijdou za taťkou, protože má pokojíček hned vedle kuchyně a všecko to slyší. A taky si říká, že úplně nechce být to, co dělá její máma, učit v hudební škole, protože jí hrozně nebaví cvičit na flétnu, takže nechce tohle dělat. Ale zároveň ví, že se tedy musí dobře učit, protože když se nebude dobře učit, tak jí komunisti nepustí studovat nikam jinam než na tu konzervatoř.

A taky píšu o její babičce, která vždycky říkala, že to má teďka ta holka dobrý, protože nežije ani za Stalinismu, jako žila její máma, ani za války, kdy vyrůstala ta její babička, ale žije si v téhle době. No a ta babička se odstěhovala do Polska, nebo spíš se narodila v Polsku, protože její předci tam utekli po Bitvě na Bílé hoře, byli protestanti, a ona – ta babička se s dědečkem potají po druhé světové válci vrátila do Československa. Oba pak pracovali v továrně, babička byla švadlena a dědeček mechanik a ta babička šila i pro paničky komunistů, potají, protože to se nesmělo, víš, šít soukromě, a ona jim to šila, oblečení, aby vypadali krásně, protože bydlela v lázních, a tam každá žena chtěla vypadat krásně. No, ale nejzajímavější příběh o té babičce je, že ona měla v Polsku dům a prodala ho a chtěla si ty peníze převézt do Česka, ale to se nesmělo. Takže ona musela za ty peníze, co utržila koupit spoustu šátků, nylonových, jako ozdoby na krk, a pak je přepašovala do Česka. Každé léto, když tam jezdila na prázdniny, tak si je dala do kufru, kde měla speciální dvojité dno, a nacpali tam ty šátky, no a propašovala to ona a její dcera, a ještě druhá dcera a všechny takhle jezdily deset let, než převozily všechny ty šátky. No a pak doma je ta babička prodala těm lázeňačkám a utržila za to tolik peněž, že si pak za to mohla koupit dům.

No a ta holka, co o ní píšu, tak ta tu babičku obdivuje, protože si o ní myslí, že se o svou rodinu fakt postarala, že to jako zvládla, že se těma komunistama nenechala zastrašit, ale její taťka s ní nesouhlasí a říká, že by se špatná zákony měly měnit, a ne obcházet.

Holčička: A to je o tobě mami?